kových kulturních rituálů není nikdy dost a že k nim je třeba vychovávat,

nemá–li docházet k jejich inflaci (viz např. mnohé rodinné oslavy, ale i ná–

rodní a státní svátky „oslavované“ jen nevázanou zábavou a alkoholem...). 

Jaké jsou psychologické vlastnosti napomáhající prožitku domova?

Otevřených otázek je stále mnoho. Existuje nějaká podoba s lokalitou, mís–

tem našeho dětství? A kterého období našeho dospívání nejvíce? Ovšem

události se vždy tak či onak dějí v čase a prostoru, takže lokalita (místo) se

při nich vynořuje také. 

Migrující lidé mají výhodu, když mají s sebou své kulturní rituály, které

jim pomohou díky hodnototvorným událostem vytvořit si domovu podobná

místa/lokality (např. i společná jídla, zpěvy, tance atp.). Z vlastního života

známe, že např. zmíněné společné jídlo s někým, koho máme rádi, je vý–

znamné prožitky sycení, uspokojení a příjemnosti spojené s mezilidským

prostředím. A podobně tanec ­ příjemné tělesné prožitky, mezilidské vazby

a u tance možná i jev minimapování prostoru, tedy jakéhosi obtancování

si lokality atp. 

Otázek je stále více než odpovědí. Existují např. nějaké objektivní cha–

rakteristiky prostředí, kde se snadněji rozvine prožitek domova? A pokud

ano, jsou platné pro většinu z nás? Záleží jistě na podmíněnosti kulturou, na

návycích, očekávání, pružnosti, věku, zakořeněnosti jinde (např. vím, že ně–

kde mám domov, že se tam mohu někdy vrátit, že mě někdo čeká, že je ně–

kdo se mnou atp.). 

Pod pojmem domov se každému vybaví něco jiného. Představme si ta–

kové zkoumání za pomoci zakreslování představy např. domova do pracov–

ní mapy. Ale už jen základním prostorovým vymezením, ohraničením

strukturujeme a vytváříme vedoucí linii. Je jistě možné začít prázdným pro–

storem: „Zakreslete zde mapu domova, jak podrobně chcete.“ Co by na ta–

kové kresbě bylo? Rodný dům, mapa vesnice, kraje, země? Ale to je jen

o vizuální mapě! Můžeme domov zachytit i přes jiné smysly, i když je to

obtížné. „Vyberte barvy, vůně, zvuky, které si nejsnadněji spojíte s předsta–

vou domova.“ Určitě se při vybavování mohou objevit diskontinuity udá–

lostí či příběhů.

Domov je také možno vnímat na známém trojúhelníku: prožitky do–

mova, myšlenky o domově, typické výpovědi, formulace vystihující ony

pocity, srovnání, metafory, analogie („můj dům, můj hrad...“) a chování,

resp. připravenost k jednání, tedy co doma dělám, nedělám, co bych

mohl dělat.

55